Jedna z nejoblíbenějších hub, která hojně roste na území celé naší republiky, je oblíbená u většiny houbařů. Jsou z ní vynikající řízky.
Muchomůrku růžovku není nutno nijak sáhodlouze představovat. Když roste, tak většinou hojně a její plodnice jsou k vidění téměř ve všech košících vášnivých houbařů. Jen je škoda, že třeň i klobouk růžovky bývá velmi často napaden larvami hmyzu, takže je pro další úpravu nepoužitelná. Pro svoji značnou oblíbenost si získala také spoustu lidových pojmenování: bečvářek, kartofle, kuželák, kužele, lesní žampion, márinka, masařka, růžovák, růžovka, srnka, strakatá muchomůrka nebo štěpný žampion. Záměrně jsem si nechal na konec pojmenování, které asi znají všichni – masák.
Popis: Klobouky jsou 5 – 18 cm široké, v mládí polokulovitě sklenuté, pak polosklenuté až ploché, masité, masově růžové až červenavě hnědé, pokryté bělohnědavými bradavkami, naspodu s bílými, někdy rezavě skvrnitými lupeny a bělorůžovým, dole řepovitým, 6 – 15 cm dlouhým a 1 – 3 cm širokým třeněm, nesoucím bělavý, pravidelně rýhovaný prsten. Dužnina poraněním slabě růžoví.
Muchomůrka růžovka roste velmi hojně od června do listopadu v listnatých, jehličnatých i smíšených lesích, ale i na hrázích rybníků, parcích a podobně. Její kulinářské využití je všestranné. Můžeme ji smažit, dusit, opékat na kmíně, použít do nejrůznějších směsí, ovšem nesušíme.
Muchomůrka růžovka je dost podobná prudce jedovaté muchomůrce tygrované (Amanita pantherina), která se liší zbarvením klobouku a hladkým, nerýhovaným prstenem.
|