Vypadá docela neškodně, voní příjemně, chutná sladce a dá se loupat. Je však smrtelně jedovatá ve všech částech plodnice a stačí jediný klobouk k vážné, někdy smrtelné otravě. Škála zbarvení klobouku může být široká, což ztěžuje její určení; může se měnit od bledě zelené do tmavě hnědé, nebo naopak bílé, takže se musí určovat velmi pečlivě. Jdete-li na organizovanou houbařskou vycházku, můžete si být jisti, že vedoucí nějakou nalezne a ukáže vám ji.
Vyjmeme-li ji ze země, uvidíte zřetelnou vakovitou hlízu s pochvou na bázi třeně. Dobře se na ni podívejte a pamatujte si, co jste viděli, protože jedna velká plodnice může zapříčinit smrt i několika lidí. A i když nezemřete, následky jsou trvalé.
Popis: Klobouk je 3-15 cm široký, v mládí téměř kulovitý, ve stáří plochý, s hladkým, téměř lesklým povrchem, který je často zelenavý až nečistě hnědavý, za vlhkého počasí však může být i velmi světlý Třeň je 5-12,5 cm dlouhý, bílý, hladký; hlíza s vakovitou pochvou na spodku třeně je výrazná. Lupeny jsou volné, husté, v mládí bílé, ve stáří mohou mít až masový nádech. Dužnina je bílá, v klobouku se žlutavým nádechem; voní sladce.
Je rozšířena ve smíšených listnatých lesích a zvlášt je vázána na duby. Roste od časného léta až do pozdního podzimu. Právem se jí říká "pohár smrti", neboť je to nejjedovatější známá houba a léta trvající výzkum nenašel protilátku proti jejímu jedu. Někteří lidé byli zachráněni tím, že jim byla v nemocnici aplikována filtrace krve dřevěným uhlím. Prakticky poslední zákrok, kterým lze pacientovi otrávenému muchomůrkou zelenou zachránit život, je transplantace jater.
Příznaky otravy se projevují 10 - 24 hodin po požití houby, avšak během této doby už jedy napadají játra a ledviny. První příznaky otravy jsou trvající slabost a průjem spolu s prudkými bolestmi břicha. Pak často následuje znatelné zlepšení stavu, takže se vše zdá v pořádku. Ke smrti v důsledku selhání jater a ledvin dochází však během několika málo dní.
|