Pro každého člověka je muchomůrka červená zástupcem jedovatých hub. Je nápadná svým červeným zbarvením s krásnými malými bílými skvrnkami (bradavkami). S touto houbou je spojeno mnoho mýtů a magie. Jedna z nich, která vypadá jako jeden z mýtů (ale není), je její používání obyvateli ostrova Sami v Laponsku při shánění stád sobů. Sušenou Muchomůrku červenou tu rozhazují po pastvinách, aby sobi, kteří ji sní, byli ovladatelnější. Jedy, které muchomůrka obsahuje, působí na centrální nervovou soustavu a vyvolávají její otravu podobnou opilosti, projevující se halucinacemi a euforií. Jed zůstává v těle po několik měsíců, avšak příznaky otravy obvykle zmizí během dvanácti hodin, k úplnému uzdravení dochází za několik dní.
Zaměnit muchomůrku červenou jde snad pouze s muchomůrkou císařkou (Amanita caesarea). Avšak ta má na spodu třeně vakovitou pochvu, kterou muchomůrka červená nemá. Kromě toho, rozřízneme-li plodnice podélně, zjistíme, že muchomůrka červená má dužinu bílou, kdežto císařka žlutou. Na klobouku císařky také nenajdeme žádné zbytky celkové plachetky. Muchomůrka císařka roste v některých oblastech Evropy, zvláště na jihu.
Popis: klobouk je 8 – 20 cm široký, v mládí polokulovitý, ve stáří zploštělý, obvykle zářivě červený s bílými útržky celkové plachetky (tzv. bradavkami), za vlhka vybledávající až do žlutooranžové barvy. Bílý třeň je 8 – 12 cm dlouhý, vespod zduřelý. Lupeny jsou bílé nebo bělavé, vůně nevýrazná. Výtrusný prach je bílý. Vyskytuje se ve velkých skupinách a ve všech stádiích růstu. Muchomůrka červená roste na mnoha místech od pozdního léta do pozdního podzimu.
|