Najít jedovatý ucháč obecný přes jeho druhové české jméno (obecný = hojný) se nám nepodaří každý rok. Podle dnešních atlasů je ucháč obecný jedovatý. Ocituji však úryvek z Malého atlasu hub (Aurel Dermek a Pavel Lizoň) z roku 1980: „Názory na jedlost a jedovatost ucháče obecného nejsou jednotné. Zatímco ve Francii ho pokládají za jedlý a neškodný, v Německu a ve Švýcarsku zaznamenali i smrtelné otravy touto houbou, zvláště u dětí. Někteří naši houbaři udávají, že jedí ucháče bez jakékoliv předchozí úpravy a nikdy prý nepocítili žádné příznaky otravy. Jiní se zase otrávili, i když ucháče předem spařili horou vodou. V žádném případě není možné tuto zákeřnou houbu doporučit ke konzumaci.“
Ještě v roce 1950 se u nás mohl ucháč obecný prodávat jako jedlá houba. Až když se začaly objevovat občasné otravy touto houbou, byla podrobena výzkumům a v roce 1966 se z ní podařilo izolovat jedovatý gyromitrin, čímž se definitivně prokázala jedovatost této houby. Jed gyromitrin se tepelnou úpravou či sušením z 99% odstraní, většina lidí tedy ucháč požije bez úhony. Ovšem stačí, když jej povaříte jen krátce a můžete skončit v nemocnici nebo v márnici.
Popis: plodnice jsou celé duté, zprohýbané, s klobouky nepravidelně kulovitými, mozkovitého tvaru, 4 – 10 cm v průměru, barva tmavě hnědá, kaštanová. Třeň je bílý nebo bělavý, v chladnu načervenalý, válcovitý, jamkovitý, 3 – 6 cm dlouhý a 2 – 3 cm široký. Výtrusy jsou bezbarvé, hladké, elipsoidní, se dvěma kapkami na každé straně.
Roste spíše nehojně na jaře (březen až květen). Hledat byste jej měli v jehličnatých a smíšených lesích, hlavně pod smrky a borovicemi, nejčastěji na holé půdě nebo v mechu a jehličí, též ale na kůrovině. Ucháč obecný se nejvíce podobá ucháči obrovskému (Gyromitra gigas), který se liší poněkud větší velikostí a světlejším, spíše okrovým zbarvením plodnice.
Lidové názvy: čertova houba, kačenka, kopeček, křapáč, smržice; na Slovensku např. murhle
|